Rispet 1/4

Předchozí strana
2. 2. 2015 - 5. 2. 2015
Forma: Rispet
Slova: okno muž noha duch vůz


#31
F.F.
Zásoby na zimu...
Rispet

Pod oknem vozu ležela noha muže.
Linul se z ní odporný puch.
Jak dlouho tu asi ležet může?
Ptám se sám sebe, bledý jako duch.

Ale co, vezmu ji domů a uvidím.
Možná ji naložím... možná ji vyudím!

Jasně, pro vás by to asi nebyl žádný med.
Já to však neřeším - jsem přece lidojed!

#32
Antonín Robin
---
Rispet

U okna stojím a trochu se bojím,
protože venku je duch. Má podprsenku,
tak není to muž. Stejně se nepřipojím
ani na vteřinu, ani na chvilenkiu.

Stejně jako před lety mnoha
v makabrickém tanci se míhá jeho noha.

Za sebou táhne vůz plný hrůz.
Vím, co to je: Dárek od mých můz.

#33
Alice Barešová
Snad srdce touha
Rispet

Za oknem ponurý šedý den,
do vozu bubnují kapky,
na chvíli zjevil se mi sen,
nechápu jej, byl krátký.

Seděl tam kdesi v dáli muž, snad srdce mého touha.
Byl skutečný anebo duch, vidina jenom pouhá?

Kdo milý můj se nedozvím, kocour mi nohu lechtá,
procitám, vypíná se film a není se kde zeptat.

#34
Marie Kliková
Beznaděj
Rispet

Plačíc z okna se na ulici dívá.
Tam pro ni už vůz jede, kvapí a kvílí.
Odvezou ji, za to, že byla moc snivá
a svět viděla pořád jen bílý.

Za chvíli už tu budou, čas se krátí.
Vezmou ji do míst, kde i ducha ztratí.

Tak jako jejího muže bez nohy, vzali dál
mezi stěny holé, za to že chodit nepřestal.

#35
Helén
Stará láska
Rispet

I skla se v oknech rozezněla,
jako by pod nimi projel vůz,
to místnost touhou rozechvělá,
začala přehrávat tiché blues.

Muž v duchu přemítal, zda chopit se vesla,
když žena nádherná k nohám mu klesla.

Pak tiše pronesl „Já pochopil, víš,
že do stejné řeky nevstoupíš.“

#36
Pavel vitsoft Šrubař
Polárka
rispet

Po čase večeří, hned jak se zešeří,
v duchu si otvírám šperkovou dózu.
Nemužné od muže, namítnou někteří,
odkrývat poklady Malého vozu.

V strnulé poloze, s mravenci na noze,
oči jsou pestíky v okenní výloze.

Vidí, jak Polárka stává se bliznou,
z níž kdysi láska má dala mi líznout.

#37
Ivo Levis
Festina lente
rispet

V pondělí ráno zahlédl jsem v metru
oknem vozu opouštějícího stanici
nádhernou dívku v bleděmodrém svetru
na dlouhých nohou doslova tančící.

Když jsem ji uviděl, v duchu jsem tiše vzdech,
proč zase doplácím na stálý shon a spěch.

Kdybych jen dokázal rozvážným mužem být,
metro bych nestih a dívku moh oslovit.

#38
Šárka Sudová
Škoda lásky
Rispet

Ducha nepřítomnost, okno zamlžené,
jednou nohou v němé prázdnotě.
Cit, jenž chrání jenom vyvolené,
ostatní se topí v temnotě.

Vozem bez kol, nožem bez ostří,
kvartetem, v němž hrají jenom tři,
ženou bez slz, mužem bez hrdosti.
Zbyl jen sex a ostré střepy zlosti.

#39
Amelie M.
Neumělá
Rispet

Mé verše neumělé
Můj dům do něhož ani noha nevkročí
Ven oknem plynou myšlenky potemnělé
A kolem si v klidu roste klokočí

Velký vůz v oblacích píseň Malému tiše zpívá
Můj muž na zemi opět znuděně zívá

Duchem už jsem také jinde
Svým touhám dnes dávám kvinde

#40
Pavel Časar
Jezdec
Rispet

Muž s nohou na plynu svého vozu
opojen víc, než snad se smí,
ventily ječí, žádný rozum,
nevidí v šeru živý stín.

Lehko je hádat další příští,
když duch tu leží v tratolišti.

Za oknem silně mřížovaným
dost času na to, myslet na ni.

Další strana