Rispet 2/3

Předchozí strana
9. 2. 2015 - 12. 2. 2015
Forma: Rispet
Slova: krasavice klášter atom světlo ruka

#21

Vidocq
Atomový klášter
Rispet

Hledali světlo v atomu,
zmizela ruka víry,
pod hlínou starých pontonů,
našli jen příchuť síry.

Na srázu hory kláštera,
křičela dívka, do bezvíry šera.

Hvězdou byla a krasavicí,
nemohla prohrát na hranici.

#22

Lubomír Stejskal
HIROŠIMA 1945
Rispet

Dnes v nitru lůna explodoval atom,
co v mrak tvé světlo změnil, krasavice.
Proč záležet by světu mělo na tom,
že ruka druhou nepohladí více.

Němé jsou zvony v pekle kláštera,
kde láva z očí mnichů vyvěrá.

Enola Gay se stáčí do dálky.
Zasela smrt. Pro úsvit bez války.

#23

F.F.
Včera řeholnice, dnes údernice...
Rispet

"Co zde činíš, krasavice?"
"Štěpím atom, soudruhu!"
"A proč nemáš rukavice?"
"Jsou mi velké - nemohu."

"Skoč si tedy do kláštera, snad tam vhodné nalezneš.
Štěpit atom bez rukavic mi tu ale nebudeš!"

"Skočila bych tuze ráda - rukavic jsme spousty měly.
Vaše paměť je však krátká - klášter jste již rozbourali..."

#24

Mladší bratr
Labutí píseň
Rispet

Tvá ruka škádlí tělo mé,
jsi světlem - tím co cesty značí.
Kéž souznění je vzájemné
smršť atomů v nás zaskotačí!

Teď, když slyším co jsi chtěla,
snad odejít do kláštera?
Jsi krasavicí, pomněnkou,
tak prosím - zůstaň múzou mou!

#25

Antonín Robin
XXX
rispet

Vím, že víš, že jsi krasavice. Leč nikdy více!
Ta tvář tvá skvělá se zavře do kláštera.
Bude ji vidět jen blikající svíce
Dnes, zítra, stejně jako včera.

Co na tom, že z ní ani atom nevidí
To slepé světlo navždy bez lidí.

Říkáš, že jsou to muka?
Ano! A způsobila je tvá ruka.

#26

Damián
Mína
Rispet

Před fortnou kláštera stála,
jak klubko předené z atomů.
Trošku se choulila, bála,
já za světla šel jsem domů.

Byla to kočka i krasavice,
nevím, co vybrat, co sluší ji více.

Když rukou svou beru ji z podušky
její srst září jak světlušky.

#27

Michaela Vaščíková
Touha v pasti kláštera
rispet

Za zdmi studeného kláštera,
kam světlo sotva padne,
z krasavice vášeň pryštěla,
však odezvy neměla žádné.

Ruka jež prošla paprskem
hledala druhou v zakrslém

atomu touhy zbytnělém.
Zbyly jen verše nesmělé.

#28

Martin Kučera
Loučení
rispet

Skrze korunu lípy světlo se prodírá,
sluneční paprsek rukou svou hladí,
bledé tváře krasavic, srdce jim skomírá,
stojí tu bez ducha v rozpuku mládí.

Vrata se zavřela, skřípajíc, zvečera,
škvírou se propletl težký vzduch z kláštera.

Dívka se zalyká návaly prázdnoty, 
cítíc se vyhaslým atomem nicoty.

#29

Alina
Na oltář lásky
Rispet

Křičí, lká a naříká
každý atom mého těla
z tvého život utíká
takhle jsi to přece chtěla

ach běda, nepohladí mne už nikdy více
tvá ruka je bledá, falešná krasavice

v klášteře světlo, to svíce planou
už neřekneš příště nashledanou

#30

HPh
Neslo vesná
Rispet

Muž ruku na noze krasavice,
oknem dovnitř světla ostatních vozů,
z kláštera spanilá tanečnice,
duch bystrý nad zdravý rozum.

Atom či ion rozdělit snáze,
ona jej navždycky, on do ní blázen,

on pro ni všechno by, jak z nebe modré,
tak onu přísahu "ve zlém i v dobrém".

Další strana